Jmenuju se Nikki

7. ledna 2013 v 19:51 | Ronnie |  Recenze
Představte si, že vaše tělo rozdrtila plazmová obrazovka a váš mozek nacpali do těla někoho jiného. Přesně v takové situaci se ocitla Em - oficiálně je mrtvá a musí žít život supermodelky Nik­ki.
Em se po své smrti stala natolik paranoidní, že si koupila detektor štěnic. A přesně jak předpokládala, její byt, dům, ve kterém žijí její rodiče i bývalý nejlepší kamarád Christopher, a další místa někdo napíchl. Obchodní řetězec Stark, který Nikki Howardovou zaměstnává, si totiž potřebuje pojistit, že Em pomlčí o transplantacích mozku a o tom, že ona ve skutečnosti pouze vězí v těle Nikki, ale ve skutečnosti jí není. Na povrch však začínají vyplouvat nečekané skutečnosti a Em si najednou nemůže být jistá ani tím, jestli byl mozek skutečné Nikki před transplantací opravdu mrtvý, nebo se jí Stark jen potřeboval zbavit.
Na Jmenuju se Nikki, pokračování knihy V kůži supermodelky od Meg Cabotové, autorky několika slavných sérií (například Princezniny deníky nebo Mediátor), jsme poměrně dlouho čekali. Stejně jako všechny knihy, i Jmenuju se Nikki napsala autorka se skvělým humorem a vymyslela opět neokoukanou zápletku. Všechny detaily kolem transplantace mozku a s ní souvisejících událostí dokonale promyslela, nikde nelze najít nějakou nedomyšlenou myšlenku.
Kniha se dá přečíst za pár hodin, během jejího čtení se ale objevují různé nečekané zápletky a situace, takže se snad nikomu nepovede u ní usnout a vnímat ji jen napůl. Příběhem prostupuje Emina láska ke Christopherovi, který před nehodou byl její nejlepší kamarád, a s nímž se teď nesmí stýkat. Em to ale trochu porušuje a snaží se s ním bavit alespoň v těle Nikki. Všemožně mu naznačuje, že v Nikki dřímá jeho stará kamarádka Emerson a při tom se často neubrání zamilovaným myšlenkám, které leckterou romantickou povahu pohladí po duši.
Jediné, co může kazit potěšení z knihy, je šílený pravopis typu bejt a moh, který je důsledkem snahy přesnějšího překladu z angličtiny a člověka z toho občas až bolí oči. Po pár nadávkách si na to ale mnozí zvyknou a nic jim už nebrání užít si knihu až do konce.
Jmenuju se Nikki se dá označit za oddechovou knihu, spíše pro dívky, které zrovna moc nemají rády upíry a různé jiné fantasy postavy. Co ale zklame snad všechny příznivce této knihy? Konec je až neuvěřitelně otevřený, s nečekaným zvratem, a třetí díl série zatím není na pořadníku českých vydavatelů. Třetí díl, v originále Runaway, vyšel v Americe v roce 2010, ale vzhledem k době čekání na Jmenuju se Nikki, se asi čas trochu potáhne i u dalšího dílu. Takže pokud by někdo měl na konci chuť knihou hodit o zeď, je to naprosto pochopitelná reakce.

Tuto recenzi jsem napsala pro web fantasya.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama